/morek/
zuby své vnoří
ti do morku kosti a
nikdy nepustí
/ne živé/
tiše dere se
v spánek tolik hluboký
živé i co ne
/čelisti/
či lze v temnu tom
čelisti opomenout
spě necítit nic
(
/po tom/
zbytky v hlíně jen
tělo k nepoznání— však
zuby v něm stále
)